Je vážně takový problém to opravit? Víte, ono když na Vás vybafnou hned v první větě zrůdnosti typu "ti ti ti" a navíc slovo, které neexistuje (letý), opravdu to od dalšího čtení odrazuje. Kromě toho, za řadovou číslovkou se dělá tečka. Číslice bez tečky mají úplně jiný význam.

Zdravím Vás: nevzdávejte to!

A trpělivost... lásku... která se projeví třeba i tím, že si dáte na pár týdnů pokoj od komunikace s potomkem, apod.

Hlavně, šťastnou cestu se šťastným koncem!

Abigail Shrier: https://www.youtube.com/watch?v=DWbxIFC0Q2o

Děkuji všem komentujícím za názory, pozitivní i negativní, za upozornění na mé nedokonalosti v pravopise i za úvahy na dané téma. Důležité je pro nás v této složité situaci zejména to, že stále existují lidé tolerantní a respektující. Překvapivě jsou to i lidé, které vůbec neznám a přesto mi dokážou vyjádřit svou podporu, poskytnout konkrétní doporučení, nabídnout pomoc. V dnešní přetechnizované době, kdy se všichni a všechno snaží nacpat to nějaké škatulky "jak by to mělo být správně", je to pro mě příjemné zjištění.

A můžete prosím nějak vysvětlit tu pasáž, kde píšete o miminku, které podle vás mělo jasný a vyhraněný názor na oblečení?

Velice zajimave. Precetl jsem to jednim dechem a drzim palce v dobry konec, at uz je jakkoliv.

,,Už jaké malé miminko měla poměrně jasný a vyhraněný názor na oblečení, které nosila..."

To myslí paní opravdu vážně tuhle větu?

Vám jako matce všechna chvála. Jste pro ostatní matky příkladem, jak ty jsi správná máma měla v této situaci zachovat. Někdo jiný by takové dítě vyhodil z domova.

Domnívám se, že nejde o žádný trend nebo módu, ale spíše o odvahu se s tímto netajit.

Přeji i Vám i Vašemu synovi, ať se vám v životě daří a potkáte co nejméně pitomců, kteří Vám budou ztrpčovat život a házet klacky pod nohy.

mně celkově připadá, že to dítě není transgender, ale prostě labilní.

můžeme třeba říct, že vnímá jiné dimenze, které normálně lidi vnímat nedokážou, můžeme říct, že je to psychóza, to je jedno. Asi bych ji místo cesty po psychiatrech vzala na cestu kolem světa, nebo aspoň do Santiaga nebo přes Japonsko nebo přes Kavkaz... Thajsko. Prostě jinam. Cesta dost často pomůže. Víc ne psychiatr.

a k úvaze "najednou vnímám, že jde o jakýsi „trend“, že v podobné situaci jsou stovky rodičů dětí v tomto věku, i odborníci mluví o tom, že přiznaných transgenderů je nyní mnohonásobně víc než před deseti, dvaceti či více lety. Je to skutečně proto, že nyní je společnost více otevřená, že se mladí nebojí o tom otevřeně mluvit a přiznat se, že mají dostupné informace a sdílejí je bez problémů mezi sebou?"

myslím, že je to podobně jako s levorukostí a pravorukostí. Někdo je tvrdý levák a nepřeučí ho nikdo a nic. Ale velká část se přizpůsobí, někdo s problémy, někdo bez nich. Gender je prostě plastický.

Bohužel se od té doby, co se začaly tyhle trans příběhy sdílet, a co mizí tradiční role ve společnosti, ztrácí lidé motivaci se přizpůsobit. Nikdo a nic jim přitom nezaručí, že se v tom novém těle (rozuměj těle zmrzačeném operacemi) budou cítit lépe. Možná ano, ale možná taky ne.

Asi bych měla víc tendenci vést dítě k tomu, aby zjistilo, kým chce být a jak chce světu přispět. Tedy jinak, než bude chodit na pánské záchody. To totiž není cíl. Být mužem a ženou není cíl, ale prostředek nebo okolnost.

Je mi jasné , že to vůbec není lehké ani pro vás ani pro dítě . Nesoulad mezi tím co je v software ( tedy či mysli či duši ) a hardware (tedy tím co chromozomy nechaly vyrůst v ženském vydání )neumíme opravit nijak jinak než ze operujeme řežeme a šíjem hardware. Pritom daleko lepší by bylo opravit software. Žel , na to lidské umění nestačí . Jak jde čas , potkávám se s tím daleko častěji než první polovinu svého života . Nevím čím to je .

První věta a už takových chyb... Za číslovky se žádné "-ti" nepíše!!!