Je mi všech těchto lidí velmi líto. Jako kdyby svou energii z nějakého důvodu nedostali možnost realizovat, a musejí ji věnovat vnitřnímu boji. Na druhou stranu... jsou prostě odlišností, a odlišnost obohacuje. Kdybychom byli všichni co nejpodobnější..., brrr, však si stačí vzpomenout na socík, kdy nikdo nesměl příliš vyčuhovat. Strach z nepřijetí, ať již oprávněný, či nikoli, je velkou bariérou v coming outu. Má exmanželka se tak moc bála jako katolička a vesničanka domů přivést černocha, jehož milovala, že to skončilo tragicky.

Dodnes netuším, kde je správný balanc. Na jednu stranu přijetí každého i s jeho odlišnostmi a jakkoli netradičními touhami... a na stranu druhou potřeba řádu, důležitost vzorů, sociálních rolí a s nimi souvisejících rituálů...

Držím Vám i dceři moc palce, aby Amálka/Štěpán našel sám sebe, svou identitu, s níž bude umět být šťastný. Kéž dokáže svou jinakostí obohacovat druhé, a kéž jej společnost plně přijme, pokud je jeho podstata opravdu mužská. Rozmanitost, pokud je dobře přijímaná, obohacuje, to mohu potvrdit z půlroční stáže v USA, kde jsem pracoval v malém týmu lidí, jehož věkový rozsah byl od 20 do 70+, každý jsme byli z jiné země, někdo holka, někdo kluk, většina hetero, někdo homo, někdo introvert, jiný extrovert, moc rád na ně i po 20 letech vzpomínám. Byla to tehdy velká škola v lidskosti a v přijímání lidí takových, jací jsou, kéž bychom se to v Čechách také naučili.

Přijde mi, že nás mnohem širší možnosti šťastnějšími nečiní, neumíme si těch možností užít a ani "vážit", hledáme, kudy bychom se vydali, nevíme, co chceme, můžeme toho až příliš mnoho. Na mne samotného se gayové lepili tak moc, že si má první láska myslela, že jsem sám teplý. Nejsem, a nic proti nim nemám, byť nabídky na kuřbu za peníze mne urážely a vadily mi. Odvrácená strana svobody. Ač trans osoby nijak záměrně nevyhledávám, mám je v nejbližším okolí již 3. Jako slepce mne však mate, když mluví biologická žena (před změnou jména) díky hormonální léčbě mužským hlasem. Jako kdyby to byl vzdor jménu, jež bylo až příliš ženské: Eliška a Anička. Třetí je naopak muž, který se cítí být ženou. Něco málo jsem si o tom zkusil načíst, a zjistil přitom, že je těch pohlaví opravdu víc než jen pouhá dvě, začíná to u genetiky, kde je to mnohem složitější než jen XX vs. XY, a pokračuje mnoha dalšími vlivy.

Když jsem vstupoval do dospělosti, setkal jsem se u přijímaček na vysokou s Luďkem, hluboce věřícím křesťanem, který si nebyl jistý svou sexuální identitou. Zkusil tedy vztah s mužem, to jej ale ujistilo, že přeci jen asi bude heterosexuál. Nebo možná asexuál. Byla 90. léta, vzduchem se stále ještě nesl duch svobody a neomezených možností. Svoboda a možnost volby je nejen něco úžasného, je to i stresor, je to i důvod nespokojenosti s dnešním režimem a důvod vzpomínkového optimismu na předrevoluční dobu, "kdy bylo lépe".

Omezené možnosti nám na jednu stranu život linkují a dělají nudným, na stranu druhou jej stabilizují. Před týdnem mi přítel řekl, že jej opustila manželka po 18 letech soužití a čtyřech vychovávaných dětech (nejmladší dceři je pouhých 5). Oba vydělávají hodně nadprůměrně, kdyby tomu tak nebylo, museli by spolu zůstat z existenčních důvodů. A třeba by k sobě našli cestu. A třeba také nenašli, ale když mi o bezdůvodném odchodu přítel řekl, napadlo mne, ač jeho (stále ještě) manželku dobře znám, že ji pálilo dobré bydlo. Jenže jestli s ním už nedokáže být šťastná, přestože ji nikdy nepodváděl, nikdy nebil, hleděl si rodiny, a peněz nosil domů dost, tak si říkám - co když dokáže najít štěstí s někým jiným? Myslel jsem, že druhou mízu chytají chlapi, ale zjevně ji mohou chytit i holky. Romantická láska se mezitím přítelově manželce rychle rozpadla, vrátit se přesto nechce. (pokračování)

Nezávidím vám.

Tak jistě zajímavé čtení "ze života", ale jen doufám, že to máte doma dobře prodiskutované, co můžete "pouštět ven" ..abyste nepřišla o důvěru svého téměř dospělého dítěte. Jsou to přece jen dost intimní záležitosti a jeho soukromí.

Pakliže ano, rád si přečtu další příspěvky na toto téma.

Rád čtete smutné příběhy? Kopírují tohle moudro: "Jsou dvě tragédie v životě. Jedna je, když nedostaneme, po čem srdce touží, a

ta druhá, když to dostaneme." >George Bernard Shaw.

A navíc, každý lékař vám potvrdí, že mít jedno dítě (pokud můžete mít další) je zdraví škodlivé jak pro matku, tak i pro dítě, jedináčka. Ale platí jak je shora uvedeno.

Aleno držím vám všem palce, jste na dobré cestě, dítě má ve Vás skvělého parťáka. Je to velmi náročná a dlouhá cesta, mám známou, jejíž dcera je na tom stejně..držte se a určitě pište dál!

Milá Aleno, je perfektní, že má Vaše dítě ve Vás takového parťáka. Doporučuji pro vás oba knížku Dívka, co není dívkou. Edward Max Gomola. Mám ji půjčenou od kolegyně sexuoložky, která se problematice věnuje. Spolupracujeme v oblasti sexuální výchovy. Kdybyste ji nemohla sehnat, napište, prosím, na info@babyonline.cz, domluvím se s kolegyní na zapůjčení. Držím vám oběma palce, krásný víkend, Jana Martincová

Asi to není úplně to pravé, co ode mne chcete slyšet, ale je to velmi pěkně napsáno. Nevím, jak to v těchto případech chodí, ale předpokládám, že případné operační zákroky kvůli změně pohlaví přicházejí v úvahu až po dosažení plnoletosti žadatele. Možná by nebylo od věci se do té doby kontaktovat s lidmi, kteří tyto zákroky podstoupili, a zjistit, jaká je jejich současná kvalita života.

Máme známého/známou a nedá se hovořit o tom, že by ten současný stav byl lepší :-( . Asi né vždy se to zadaří odladit

Klobouk dolů, že to takhle zvládáte. Pro rodiče to určitě není jednoduché (pro to dítě samozřejmě už vůbec ne), ale je důležité se s tím porvat - jinak bude mít vaše dítě celý život psychické potíže....

Přeji Vám i Štěpíánovi pevné nervy. Doporučuju Vám videa od Jenny Rinn na youtube nebo na TikToku...a určitě sledujte pořad V Tranzu tamtéž....bude to pomoc pro Vás i pro Štěpána.

Hodně sil.! A nedejte na to, až Vám někdo bude povídat o tom, že je to móda. Není. NIkdo se nechce dobrovolně takhle cítit.

Ale je to i móda. Vybavuji si dva jedince - okolo 15 let, kde šlo skutečně jen o pochyby o vlastní identitě pod vlivem současných trendů (obě dívky). Přešlo to, už jsou to zase dívky. Ale tím neříkám, že je to tak i u autorky a jejího dítěte.

Rozhodně napište dál jak to řešíte.